JAPONSKÁ BOJOVÁ UMĚNÍ

O japonská bojová umění, která jsou národním klenotem Japonska, je velký zájem po celém světě. Kendó a džudó jsou v dnešní době zařazena do učebních osnov škol v Japonsku.

Japonská bojová umění zahrnují dvě velké skupiny - budžucu (bojová umění, umění válečníka) a budó (bojové cesty, cesty válečníka).

Budžucu (bu = válka, boj, válečný; džucu = umění, dovednost) byla ve feudálním Japonsku vytvořena především jako prostředek pro získání moci. Sloužila však i pro ochranu vlastního života a majetku. Hlavním cílem bylo zabít nepřítele, avšak i zde byla důležitá určitá filosofie a dodržování etických kodexů, jakým byl například morální kodex samuraje bušidó. V bojových uměních totiž nešlo jen o sílu fyzickou, ale i o sílu duševní a morální. Poznání sebe sama, dosažení harmonie těla a duše člověka byla hlavní filosofií mnoha budžucu.

V současné době formy těchto bojových umění označovaných jako budó vedou cvičence především k zušlechtění sebe sama a harmonickému rozvoji celého lidského jedince. Disciplína, která je při cvičeních vyžadována, je vede ke správnému chápání vztahů mezi lidmi, učí úctě a respektování učitele, spolužáka i oponenta a učí je pořádku a vztahu k vybavení i prostorám, ve kterých se cvičí. Nejde tedy jen o pouhou nauku jak ublížit nepříteli.

Názvy směrů bojových umění se převážně skládají z názvu použité zbraně nebo techniky. Například kendžucu (ken = meč, džucu = umění), tedy umění meče. Mezi nejznámější bojová umění Japonska, která lze historicky doložit a popsat jejich původ, patří:

Ozbrojená budžucu
bódžucu - umění boje s dlouhou holí
džódžucu - umění boje s krátkou holí
iaidžucu - umění tasení meče a útoku
kendžucu - umění boje s mečem
kjúdžucu - umění lukostřelby
tessendžucu - umění boje s vějířem
naginatadžucu - umění boje s kopím
nindžucu - soubor bojových umění a schopností nidži
ad.
Budžucu beze zbraně
aikidžucu - umění harmonie ducha a pohybuí
badžucu - umění jízdy na koni
džúdžucu - umění boje beze zbraně
kendžucu - umění boje s mečem
karate
sumó - boj, souboj (nejstarší japonský sport)
ad.
Rozdíl mezi budžucu a budó
Budžucu je souhrn bojových umění rozvíjených přísně účelově. Budó, neboli „cesta válečníka“, se postupně vyvinulo z budžucu a má více charakter výchovný a morální. Proces přetváření budžucu v budó započal v 17. století a v podstatě byl dokončen ve století 19.

Bu znamená sice bojový, válečný, ale znak „bu“ znamená také ustat v boji, zasunout meč do pochvy. Znak „dó“ znamená cestu, která rozvíjí morální, duševní a fyzické schopnosti jedince, vede k seberealizaci a sebezdokonalení. Dosažení technické dokonalosti je až vedlejší cíl. Jedním z důležitých faktorů je zůstat klidný za jakýchkoli okolností, což je jedna z věcí, které nejvíce obdivujeme u mistrů bojových umění. Jednotlivé směry budó se pak nazývají cesty. Například Kendó znamená „cesta meče“ (ken = meč, dó = cesta) na rozdíl od kendžucu, „umění meče“. Podobně aikidó se dá přeložit jako „cesta harmonie ducha“.

Klasická a sportovní budó
Moderní budó se rozdělují na klasická a sportovní. Sportovní obsahují možnost sportovního hodnocení s vedením touhy sportovce po vítězství. Jeví však odklon od původních ideálů budó, tedy seberozvoje a harmonického způsobu života. Ve sportovních budó probíhají soutěže a patří sem zejména džudó, karatedó, sumó a v poslední době i Kendó, i když v Kendó je stále ještě silný vliv klasických ideálů budó. Mezi klasická budó patří zejména aikidó, iaidó, kjúdó.

Bohužel, v poslední době se stále větší důraz klade na sportovní formy, a tak se z některých klasických forem více vytrácí jejich duchovní hodnota. Je možné, že zanedlouho se i z klasických budó stanou sportovní.

Duch bojových umění však vychází z budó a nikoli ze sportu. Dešimaru Taisen1) říká: “Nemám nic proti sportu, cvičí tělo a rozvíjí zdatnost a vytrvalost. Ale duch soutěživosti a síly, které zde vládnou, není dobrý, protože odráží zkreslenou představu o životě. Zde kořeny bojových umění neleží ...“

Faktory bojových umění
Každá bojová situace obsahuje řadu faktorů, které se v ní projevují a určují výsledek. Základními faktory v budžucu i budó je souhrn faktorů vnějších a vnitřních a k úspěchu je nutné, aby byly v rovnováze. V Evropě a na západě vůbec se historicky velmi přeceňují vnější faktory nad vnitřními. Jedno bez druhého však nejde.

Vnitřní faktory zahrnují oblasti spadající do sféry psychiky člověka a jejich cílem je udržení mentální vyrovnanosti.

Vnější faktory zahrnují zbraně, zbroj (brnění), bojové techniky, postoje a postavení (střehy), držení těla, udržování správné vzdálenosti a načasování. V tomto dokumentu jsou z vnějších faktorů dále popsány pouze meče a v kapitole Kendó a kapitole Iaidó techniky vztahující se k těmto budó

Vnitřní faktory budžucup
Hara - koncept centra
Ki - koncept niterné energie
Haragej - koncept centralizace
Fudóšin - psychický stav

Vnitřní faktory jsou pro nás mnohdy těžko pochopitelné. Zahrnují totiž oblasti spadající do sféry psychiky člověka a jejich cílem je udržení mentální vyrovnanosti.
Patří sem: koncept centra hara, koncept niterné energie ki a koncepce centralizace haragei. K rozvoji těchto konceptů jsou velmi důležité i metody dýchání.

Dále k tomu přistupují psychologické principy a návody k jednání:
mizu no kokoro (mysl jako voda),
cuki no kokoro (mysl jako měsíc),
zanšin (stav bdělosti a ostražitosti),
kime (stav rozhodnutí) a mentální projekce.

Veškeré úsilí rozvoje vnitřních faktorů má dospět k psychickému stavu fudóšin (chladnokrevnost, nepohnutá, nehybná mysl) - v této fázi člověka již nemůže nic překvapit ani ohrozit a nemůže být negativně ovlivněn čtyřmi překážkami:
kjó (překvapení),
ku (strach),
gi (bázeň),
waku (nerozhodnost).

Dýchání
Vdech
probíhá samovolně, bez účasti našeho vědomí
má být kratší než výdech
při vdechu jsme nejzranitelnější (při vdechu do nás vstupuje i ki protivníka), protivník útočí při našem vdechu
při vdechu zatahujeme břicho
Výdech
probíhá za účasti vědomí (je nutné se soustředit, neboť šíření energie se děje za účasti vědomí na rozdíl od získání energie - vdechu)
má být delší než nádech; v boji co nejdelší
hlubokým a dlouhým výdechem se získaná energie při vdechu rozšiřuje do celého těla; při výdechu uvolňujeme energii
při výdechu jsme maximálně soustředěni, proto je vhodné začít útok; s výdechem souvisí i kiai (kiai není jen výkřik, musí vycházet ze samotného hara, musí mít energii, která ochromí protivníka)
při výdechu se podbřišek rozpíná (dolní část břicha se rozšiřuje), sestupný tlak na střeva
výdechodstraňuje celkové napětí
uklidňuje
vede energii do nižších partií těla
pomáhá předejít vzrůstající únavě či emocím

SAMURAJ A JEHO KODEX CTI BUŠIDÓ

Při slově samuraj se nám vybaví nelítostný a krvežíznivý japonský válečník buši. Není to tak zcela pravda.

Samuraj, japonský válečník

Samuraj je příslušník vojenské třídy. V období Heian představoval ozbrojence ve službách šlechty a od období Kamakura je příslušníkem střední a vyšší vrstvy vojenského stavu. Od období Edo měli samurajové právo nosit dva meče. Samurajové měli svůj morální kodex, který byl kodifikován v 17. století v kodexu nazvaném Bušidó. Posláním samurajů bylo udržovat se ve vysoké fyzické i morální kondici a sloužit svým pánům. Svá privilegia, především právo nošení dvou mečů, si podrželi až do reforem Meidži.

Pravý samuraj byl pověstný svým sebeovládáním, stavem duševního klidu a vyrovnaností, svou neohroženou odvahou a neotřesitelnou oddaností svému pánu. Své cti si cenil více než svého života. Důležitou roli v životě samuraje hrála i oddanost rodině, avšak hlavní povinností byla věrnost pánovi. Samuraj, který při porážce nebo ztrátě cti odmítl spáchat seppuku (sebevraždu), byl vyhnán jako rónin (samuraj bez pána) a byl předmětem obecného pohrdání.

Bušidó - morální kodex samuraje

Bušidó se skládá ze slov buši (bojovník) a dó (cesta). Přeloženo znamená cestu bojovníka ve smyslu životního stylu a morálky samuraje. V užším slova smyslu je to morální kodex samurajů, který vznikl v období Edo.

Morální kodex samurajů ztělesňuje způsob života ctěný a vysoce ceněný i ostatními vrstvami japonské společnosti.

Po roce 1868, kdy samurajové ztratili svá privilegia a postavení, bylo bušidó přijímáno jako vzorový kodex chování celé japonské společnosti. Staré stoické ctnosti, loajalita a poslušnost jsou v Japonsku i nadále živé a můžeme se s nimi setkat v běžném životě i nyní.